Kvalita je ovlivněna kopírováním z obyč. fotografií To platí pro všechny fotky v této sekci.°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°Nejvyšší hora Peloponésu Prof.Ilias v pohoří Taigetos dosahuje výšky 2407 m n.m. Foceno v polovině května a stále byl na vrcholu sníh.
Domorodí pastevci jsou na Peloponésu velice družní a vždy ochotní přijít posedět a "pokecat", i kdyby měli jít přes celé údolí. Je to zvláštní pokec, spočívající především v různém pitvoření, kamarádských grimasách a vševysvětlujícím máchání rukama, jako že jdu odtud a pokračuji na druhou stranu. Nedostatečné jazykové vybavení ovšem ani jedné ani druhé straně nikterak nebrání v hodinovém až dvouhodinovém příjemném posezení. Jediná záchrana jsou mizející kozy, které zcela evidentně nadšení pastevců pro družbu nesdílejí, jinak bych tam seděl asi dodnes
. Přes poněkud exotický vzhled staršího z pastevců (kdyby měl jinou čepici tak jsem byl přesvědčen,
že jsem v lese Řáholci) jsou to lidé milí, příjemní a pohodoví. S uspěchanou střední Evropou to nesnese srovnání.
Na rozloučenou ještě trochu pózování. Škoda, že ty kozy už byly skoro všechny pryč.
To co vidíte je jen nepatrný zbytek.
Dobře si prohlédněte co tam roste, téměř vše slouží želvám za potravu. Nikde nevidím kedlubny, rajčata, piškoty, ovoce, atd. dokonce nevidím ani specielní umělé granule. Pokud tam najdete něco podobného granulím, tak pozor je to kozí bobek, který je mimochodem pro želvu zdravější, než ta nejlepší granule.
U takovýchto stromů (olivovník) se fotím rád, připadám si jako docela štíhlý kluk
Víte, kdy nejvíc oceníte takovýto pohled? Já vám to prozradím. Po třech, čtyřech dnech v horách v šíleném parnu a bez dostatku užitkové vody. Úžasný pocit úlevy a čistoty, ani v nejmenším vám nevadí usychající sůl.
Další úžasný pocit je absolutní absence
všeho lidského na takovýchto plážičkách. Slyšíte jen šumění vln a převalujících se oblázků. Paráda.
Takto vypadají louky na jaře. Plné různých druhů jetele a jiných želvích dobrot. Fakt je, že příliš dlouho takový blahobyt želvám nevydrží. V období tvorby vajec a kladení je však zpravidla všeho potřebného dostatek.
Olivovníky jsou krásné, impozantní stromy. Přesto, že nejsou příliš vysoké, mohutné kmeny prozradí úctyhodné stáří.
I takovéto uplakané počasí s teplotami okolo 10°C dokáže zjara na horských lokalitách na slunném Peloponésu být.
Vysoko v horách to téměř vypadá jako doma za humny. (ale jen na první pohled)
Chcete-li pozorovat margináty v jejich přirozeném prostředí, musíte na "čekanou" ještě před východem slunce. Rosy je tolik, že jste mokří až za ušima. Nicméně, je to opravdová a nefalšovaná krása.
V životě jsem neviděl tolik divoce rostoucích bramboříků, jsou všude kam se člověk podívá.
A že jsou opravdu krásné, nemusím jistě zdůrazňovat.
Přesto, že považuji sport za extrémě nebezpečnou činnost, vhodnou tak akorát pro divoké adolescenty (sportovci prominou), jel jsem se podívat na stadión kde se odehrávaly první olympijské hry. Tedy to jsem byl opravdu zklamán, je to podle mého laického názoru takové
velké pískoviště, (sportovci opět prominou). Nevím co tam staří Řekové vyváděli, ale moc prostoru k extra výkonům tedy rozhodně neměli. Ve vší skromnosti, takový stadiónek bych asi přeběhnul a přehodil (čímkoliv) také, tím spíš, říká-li se, že se stačí zúčastnit.
Na druhou stranu, ostatním to připadalo zajímavé, že prý na ně dýchá historie, na mě dýchalo akorát vedro. Asi budu v tomto směru
ignorant, na mě dýchá historie daleko spolehlivěji z pořádné margináty.
-------------